Povídky podivných - Ransom Riggs

Autor: Ransom Riggs

Překlad: Bronislava Grygová

Počet stran: 176

Nakladatelství: Jota

Anotace:

Ještě dříve, než slečna Peregrinová vytvořila smyčku – domov a útočiště – pro dnes již dobře známé podivné děti, existovaly příběhy o podivných dětech a zvířatech, které se nejprve tradovaly ústní cestou, dokud se jejich písemného zpracování neujal v roli editora jeden z nejpovolanějších, podivný Millard Nullings. Jedná se o příběhy z historie podivných, ve kterých se dozvíme, že děti nejprve bez problémů žily ve společnosti lidí běžných, obyčejných, ale jejich zvláštní schopnosti a nadání je postupně vytlačovaly na okraj, až je obyčejní lidé vyhnali ze svého středu úplně.

Některé z deseti povídek čtenáři zčásti znají ze zmínek v trilogii o podivných dětech ze sirotčince slečny Peregrinové – třeba tu o laskavém obru Cuthbertovi či o holubech z katedrály Svatého Pavla – jiné jsou zcela nové a uvádějí nové, neznámé hrdiny, a kromě jiného se dozvíte o první ymbryně i o tom, jak se postupně naučila vytvářet smyčky, v nichž bylo možno žít.

Ransom Riggs se s vámi – díky pečlivé editorské práci jednoho z podivných, Millarda Nullingse – podělí o některá tajemství z dějin podivných. Ti, kdo četli napínavé příběhy o slečně Peregrinové a jejích chráněncích, si tuto laskavou knížku jistě nenechají ujít.

Představte si, že budete mít knížku, která vás po otevření seznámí se světem o kterém obyčejní lidé nemají ponětí. Něco takového se vám stane po přečtení Povídek podivných. Tyhle příběhy se vyprávěly po generace podivných lidí. Rodiče je vyprávěly svým dětem a ti zas později těm svým. Nakonec se dočkaly i písemné formy. Millard Nullings měl třísvazkovou edici, která rozhodně nebyla vhodná na přenášení a vlastně by mohla sloužit spíš jako účinná zbraň. Millard se proto rozhodl vybrat deset nejbáječnějších příběhů a publikovat je v knize, kterou by si každý podivný mohl vzít na cesty. Ale i když nejste podivní a nebo jste nečetli trilogii o podivných dětech, ničemu to nevadí. Pokud má Millard pocit, že by bylo potřeba něco vyjasnit, používá k tomu poznámky pod čarou nebo (v případě obsáhlejšího vysvětlování) poznámky na konci příběhu. Povídky se nesou v duchu podivnosti celého světa. Některá je morbidní, další smutná, melancholická nebo přímo strašidelná. Autor do nich zakomponoval i morální ponaučení. Postavy na straně podivných nebo naopak obyčejných lidí dělají věci, které nejsou správné a pak musejí čelit následkům.

Hned první příběh Báječní kanibalové patří mezi ty morbidní. Do vesnice chudých farmářů přijíždí očividně bohatí, ale vyčerpaní lidé. Shodou okolností jsou všichni ve vesnici podivní. Vesničané je chtějí pohostit, což se ukáže jako problém, protože poutníci jsou kanibalové a cokoliv jiného než lidské maso by jim ještě přitížilo. Na konci budete překvapeni, co všechno jsou schopní s jednou výjimkou farmáři obětovat. Dalo by se použít známé Kdo chce moc, nemívá nic.

Princezna s rozeklaným jazykem má atributy klasické pohádky. Krále, princeznu, chůvu a prince, který si má sličnou princeznu za ženu. Tím má spojit jejich dvě království a zamezit válce s další říší. Jenže princezna skrývá své podivné tajemství, o kterém nemá tušení ani tatíček král a ani nikdo jiný. Oprávněně se obává, co na hadí jazyk a šupiny na zádech bude říkat její nastávající. Příběh ukazuje, jak jsou někteří povrchní a hodnotí jen na základě vzhledu.

Do třetice bych ještě rád zmínil povídku O dívce, která dokázala zkrotit noční děsy. Hlavní hrdinka je dcera lékaře a shodou okolností u sebe objeví schopnost ovládat noční děsy. Může je odebírat lidem, kteří pak díky tomu lépe spí. Povídka je opět z těch drsnějších. Tahle je pěkně strašidelná a klidně by z ní mohl být samostatný příběh. Jak poznáte, kdo si zaslouží odebrat noční děs? Jde o velkou zodpovědnost, která může mnohé ovlivnit.

Povídka Holubi od Svatého Pavla a Legenda o Cuthbertovi jsou jako jediné známé z trilogie. Dalších osm příběhů je zcela nových. Celkem na vás tedy čeká deset povídek. Díky tomu, že se jedná o poměrně tenkou knížku čtení rychle utíká. Doporučil bych mezi jednotlivými povídkami dělat pauzy. Nejen, že si samozřejmě prodloužíte čtení, ale také si více vychutnáte jednotlivé podivnosti.

Grafická úprava alespoň podle mého překonala původní trilogii Sirotčinec slečny Peregrinové. Jestliže u fotek se říkalo, že příběh byl napsán podle nich a někdy až násilně se snažil všechno zakomponovat, tak tady ilustrace skutečně vše jen doplňují. V knížce jsou celostránkové ilustrace, ale také pár drobných. Každá povídka má také zdobenou iniciálu.

Po knížce Povídky podivných by v první řadě měl sáhnout každý zapálený fanoušek trilogie Sirotčinec slečny Peregrinové. Po tom, co příběh dětí skončil, jsem se stejně jako ostatní, těšil na další přídavek z tohoto světa. Pravdou je, že se do knížky může začíst i někdo, kdo trilogii nečetl. Pro jejich čtení a pochopení to vůbec není nutné. Každá povídka funguje samostatně a vše je srozumitelně vysvětlené. A myslím si, že pak si trilogii budete chtít přečíst taky.

Povídky podivných vaší knihovnu ozdobí krásně provedeným svazkem. Jako fanoušek světa podivných jsem si rád přečetl další jejich příběhy. Pokud ne k původní trilogii tak k povídkám se za čas vrátím určitě. Jednotlivé povídky jsou pestré a pohybují se od pohádkového až přes strašidelný styl. Díky tomu, že jsou samostatné a odehrávají se na různých místech můžeme poznávat různé druhy podivností. Můžeme sledovat, jak na podivné reagují obyčejní lidé, ale že ani ve vztahu podivný k podivnému to není vždy růžové.

Na závěr bych chtěl poděkovat internetovému obchodu KNIHCENTRUM.cz za poskytnutí knihy Povídky podivných.