Naše knihovnička

Jessica Niemi přichází do jednoho útulného domu, který se dočasně proměnil na pouhé místo činu. Žena, která zde byla nalezena, je oblečená do černých společenských šatů a má pečlivě nalakované nehty. Nicméně její opečovávaný zevnějšek korunuje grimasa jako měl Joker z Batmana. Na první pohled to nemusí působit tak jako jiné brutální krvavé vraždy, ale o to více je to znepokojující. Manžel oběti je slavný spisovatel, Roger Koponnen. Ten má besedu ke své nové knize a o vraždě se dozvídá později na večeři. Celkem záhy se tak ukáže, že vrah se inspiroval hrůznými romány spisovatele a zavražděných může být mnohem víc. Hlavní postavou a zároveň vyšetřovatelkou celého případu je Jessica Niemi. Jak už to dnes u (severských) detektivek bývá zvykem, nesoustředí se pouze na pátrání, ale i na osobní život vyšetřovatelů. Takže se dozvídáme o tom, jak před ostatními z oddělení tají pravdu o svém bydlení, a že jediný kdo o tom ví, je její nadřízený, s kterým má vpravdě téměř otcovský vztah. Ten si za

Loď UTSS Salamis má akorát po bitvě z níž se jí podařilo uniknout. Nicméně pokud by si někdo myslel, že to znamená klidový režim, tak by se šeredně pletl. Na lodi vládne čilý ruch. Na ošetřovně se přijímají zranění, technici opravují poškození a vedoucí pracovníci se snaží zjistit celkový stav. Už do tak stresové situace se přidá ještě nález těla a už po prvním ohledání je jisté, že ten člověk nezemřel nešťastnou náhodou. Zástupce kapitána Marhoul nemůže všechno řešit sám a tak přijme do vyšetřování mladého vojáka, který na loď přišel teprve nedávno a jako nováček dostával spíš takové úkoly, jaké nikdo moc dělat nechtěl. Mladíkovi ještě přidělil zkušenějšího kolegu, díky kterému vzbuzoval větší respekt.  Pro děj jsou důležité i další postavy, ať už třeba doktor Jensen nebo Sanchezová. Ta patří sice mezi mariňáky, ale má zdravotnické vzdělání a tak pomáhá na ošetřovně.  Hlavního hrdinu bych určoval těžko, protože každý má nějaký prostor. Každopádně Marhoul k tomu má asi nejblíž. Dále js

aneb plány na začátku roku Začátek roku je vždy ideálním časem k tomu si sednout a sepsat nějaké plány. Prostě, co bude dál. Upřímně řečeno, ono jde o takové věštění z křišťálové koule. Strašně rád bych vám tu teď slíbil, jak budu aktivní a každý týden tu budou tři články, ale sám vím, že to bych nestíhal. Loni jsem tady publikoval osm recenzí, ale pak jsem se soustředil víc na instagram, kde ta fotka s textem může mít třeba větší dosah a velká část blogosféry se přesunula stejně tam.  Publikování na instagramu je určitě o něco rychlejší a díky mobilu pohodlnější, i když svoje limity taky má. Takže co teď? Popravdě, nějak nevím. Knížku na recenzi jsem schopný pořád přečíst celkem rychle. I když paradoxně teď tu mám ještě resty z loňského roku. Omlouvám se, prioritně určitě vyjde recenze na Ve stínu slunce od Audiotéky, Věrného čtenáře pro Gradu a Pekelný plášť z Knihcentra. Jen mi vždycky trvá než k tomu sednu a sepíšu recenzi. Říkal jsem si, jestli o knihách nepsat nějak jinak, ale vž