Víkend v Londýně - Jan Folný

Autor: Jan Folný
Počet stran: 248
Nakladatelství: Host

Anotace:
Petr sedí holým zadkem v heřmánkovém čaji a sní o divokém sexu. Marek plánuje sebevraždu. Adam chce svatbu a možná i dítě.

Průměrný český muž se dožívá sedmdesáti šesti let, což znamená, že jste-li muž a je-li vám čtyřicet, nacházíte se ve druhé polovině svého života. V té horší polovině. Dostavuje se úzkost z toho, kolik vám zbývá času, kým jste se stali a kým už nikdy nebudete. Šance na změnu vám připadají mizivé a začínáte si uvědomovat konečnost svého života. A pokud máte navíc pocit, že jste v té první půlce něco zanedbali, nestihli nebo si ji dostatečně neužili, právě teď přichází poslední možnost to napravit.

Tři kamarádi a bývalí spolužáci se chystají na víkendovou pařbu v Londýně, při které chtějí oslavit své čtyřicátiny. Chlast, sex, jídlo, fotbal a kecy o všem i o ničem. To všechno proto, aby zahnali společný neklid z toho, že v jejich životech nadešel čas bilancovat. Během nadcházejícího víkendu se však změní víc než jen jejich věk.

Ono je snadné vídat své kamarády, když spolu chodíte do školy. Ale školu jednoho dne dokončíte a vaše životy se rozejdou. Najednou máte každý své povinnosti a najít společný čas je čím dál tím těžší. Své o tom ví i Petr, Marek a Adam. Cesty téhle trojice se rozejdou po střední škole. Samozřejmě si slíbí, že se budou vídat, ale vždy jim do toho něco vleze. Tahle trojice má jednu společnou věc - mají narozeniny hned po sobě. A i když jim to do teď nevycházelo, tak se společně domluví, že čtyřicátiny společně oslavit prostě musí. Takže je čeká společný víkend v Londýně, kde žije Adam se svým přítelem.

Jan Folný žije v Londýně a jeho předchozí kniha se jmenuje Buzíčci. Už z názvu je vám jistě jasné, že jde o gay tématiku. Na rozdíl od Víkendu v Londýně jde o povídky. 

„Čtu průběžně tu kamasutru pro šťastně zadaný, co nám dala tvoje ségra k našemu desátýmu výročí. Což mimochodem pořád považuju za dost vyšinutý.“
„To je příručka stimulační jógy. A už šest let jsi na straně devět.“

Petr má manželku a dvě děti Pavla a Patriku. Sám ví, že je to důvod ke spokojenosti, ale přesto se mu do mysli vkrádají pochybnosti a chce něco víc. Říká si, jestli se do společného života s Monikou nevrhl moc rychle a nezavřel si tím jiné možnosti. Vadí mu, že jeho žena odmítá určité sexuální praktiky (které jí on dopřává) a vynahrazuje si to alespoň představami a tajnou složkou v počítači. Marek je neúspěšný autor a stejně tak neúspěšný manžel a otec. Jeho frustrace z různých neúspěchů vedla k přílišné náklonnosti k alkoholu, což zničilo jeho vztah. A nakonec je tu Adam, který je gay a žije v Londýně. Už před nějakou dobou si všiml, že tloustne a snaží se cvičit. Se svým přítelem Richardem si užívají večírky, ale Adam si uvědomuje že mu to přestává stačit.

Čtyřicátiny, které chce trojice oslavit v Londýně vnímají jako velký mezník ve svém životě. Polovinu života mají za sebou a ohlížejí se. Co se jim zatím povedlo? Jsou spokojení se současným stavem? Teď je jedna z posledních možností něco s tím udělat. Teď jsou ještě na vrcholu sil, ale bude hůř. Pohledy třech kamarádů se střídají a díky tomu máme možnost sledovat jejich myšlenky. Petr třeba často myslí na sex a jindy se zas kamarádi neubrání hodnocení toho jak se ten druhý časem změnil. Některé situace máme možnost vidět z několika úhlů. Třeba ráno po propařené noci, kdy Adam chce objednat lístky na fotbal. Nejprve vidíme ráno pohledem Marka, Petra a pak Adama.

V Londýně se však stane jedna zcela zásadní věc, která ovlivní osudy nejen hlavních, ale i vedlejších postav. Do teď se střídalo vyprávění z pohledu hlavní trojice, ale teď přibudou i další. Například svůj úhel pohledu představí Petrova manželka Monika a jejich děti, Markova bývalá žena, Adamova kamarádka nebo Richard. A vyprávění se tomu přizpůsobuje. Opravdu jinak mluví dospělý chlap a jinak je psaná pasáž mladého Pavla. 

Asi zase sosá Harryho Fotra, vona ty knížky žere, bukofilka po přeslici, i když kdoví, co dělá, sis už není žádnej kindroš, takže možná tindruje. Brr, hnus!

Vyprávění z pohledu první a třetí osoby se střídá. V průběhu čtení narazíte také na řadu vulgarit. Některé pasáže bych nazval jako snové nebo spíš imaginární. To si nějaká postava třeba představuje fotbalový zápas, který komentuje nebo televizní soutěž. Pokud má být nějaká postava zmatená tak i celý text působí zmateně a nesouvisle což jen prohlubuje zážitek. U čtení se se člověk kolikrát zasměje, ale ten zvrat opravdu překvapí. Co se týká vedlejší linky Patriky a jejího dopisovacího přítele, tam bych uvítal nějaké dořešení, protože se to v podstatě jen otevřelo.

Na závěr bych chtěl poděkovat nakladatelství Host za poskytnutí knihy Víkend v Londýně.