Hra na lež - Tess Stimson


Autor: Tess Stimson
Překlad: Klára Šumová
Počet stran: 296
Nakladatelství: Domino

Anotace:
Některé věci je lepší nevědět...

Harriet Lockwoodová vždy věděla, že své dceři Florence nerozumí. Že si jedna k druhé neumí najít cestu a jejich pokusy o dialog jsou vlastně dvěma nesourodými monology. Nekonečný sled nedorozumění, trvalá rozladěnost. A pak jednoho dne Harriet zjistí, proč to tak je: dívka, kterou patnáct let vychovávala, není její biologická dcera.
Zoey Sandsová je pravým opakem energické Harriet. Ve svém chaotickém životě plném nejistot má jediný pevný bod: dceru Nell. A teď na jejím prahu stojí nějaká cizí ženská a tvrdí, že Nell není její? To přece nemůže být pravda!
Ukáže se, že je to pravda. Ale co teď s ní? Nešťastná shoda okolností, která se odehrála před patnácti lety, teď zásadním způsobem ovlivní životy dvou rodin. Nic už nebude jako dřív. A nikdo vlastně nebude vědět, jestli se on sám zachoval správně...
Manželé Lockwoodovi žijí ve Spojených Státech. Mají čtyři děti - tři syny a dceru. Oliver si s dětmi skvěle rozumí, ovšem Harriet má trochu problém s nejstarší dcerou Florence. Ty dvě se spolu nedokážou bavit, aniž by se u toho jedna z nich necítila dotčeně. Přidejme k tomu neustálý pocit viny za dceřinu cukrovku a snahu organizovat jí každou minutu dne a máme tady absolutní nechuť k jakémukoli slovnímu kontaktu. Po děsivě vypadající nehodě navíc Harriet zjistí, že má Florence krevní skupinu A pozitivní, což by mělo být nemožné. Začne proto pátrat a zjistí, že její jediná milovaná dcera není biologicky její. Oliver se snaží Harriet přesvědčit, ať to nechá být. Florence je přece jejich, protože ji vychovali a nebudou ji milovat méně jen proto, že nemá jejich geny. Harriet sice slíbí, že nebude nic podnikat za jeho zády, ale tajně odjíždí do Londýna, kde žije její biologická dcera. Netuší ale, co se jí povede rozpoutat.

Tess Stimson se narodila v Anglii v Sussexu. Jako dítě žila několik let v Řecku a Africe. Vystudovala školu v Linfieldu a následně anglickou literaturu v Oxfordu. Po absolvování pracovala jako reportérka ve válečných zónách. V současné době žije se svými dětmi v Londýně a krom psaní sloupků do novin Daily Mail píše romány, které se v žebříčku úspěšnosti ve Velké Británii umisťují na předních příčkách a byly přeloženy do patnácti jazyků. *)

Harriet je energická a rozhodná žena. Nadevše miluje své děti, manžela a ráda tráví čas venku. Také ale musí mít naprosto všechno pod kontrolou, což se odráží na jejím vztahu s dcerou. Každou chviličku se jí totiž ptá na to, jestli si píchla inzulin, jestli správně spočítala dávku a podobně. Oliver má opačnou povahu. Je spíš snílek a Harriet usměrňuje jeho nápady. Jejich manželství je až do toho osudného dne bez chybičky. Florence rozčiluje, že jí matka pořád říká, co má dělat a taky jak to má dělat. To ale neznamená, že ji netrápí skoro nulový vztah s matkou. Naopak s otcem si skvěle rozumí a nemá problém se mu s čímkoli svěřit.
Na druhé straně našeho příběhu jsou Zoey a Nell. Zoey vlastní v Londýně malý second hand, který ale moc neprosperuje. Je tak trochu nepraktická a všechno nechává na poslední chvíli. Nemá ráda pohyb a je trošku při těle. Může být ráda, že má Nell, která se o ní vlastně stará. Díky ní ještě nezkrachovaly. Nell má ráda pohyb a je kapitánkou několika školních družstev. Richard je Zoeyin přítel a jsou spolu již několik let. Pomáhal jí vychovávat Nell a nyní by se s ní rád oženil. 

Knížka byla opravdu skvěle nepsaná a moc dobře se četla. Líbí se mi, že je vyprávěna z pohledu několika postav. Příběhu to dodává takový zvláštní rozměr. Ze začátku jsem moc nechápala, proč se Harriet tak moc snaží za každou cenu najít své biologické dítě. Přišlo mi to stejné, jako kdyby dítě adoptovali. Přece ho vychovali a nebudou ho mít méně rádi jen proto, že jim není podobné a má jinou krevní skupinu. Ale ono je to přece jen asi něco trošku jiného. No a nesmím zapomenout na erotické scény. Ne že by s nimi bylo něco v nepořádku, naopak byly hodně žhavé. Jen se mi do tohohle příběhu nějak nehodily.

To, že Harriet Nell našla má jen jednu jedinou dobrou stránku, jinak se nestalo nic dobrého. Upřímně se přiznám, že jsem dlouho přemýšlela, co mám vlastně napsat a nějak jsem se nemohla rozhodnout, jestli se mi příběh líbil nebo ne. V knížce totiž byla jedna věc, ke které mám absolutní averzi a ten konec byl vážně hodně emotivní. Chvíli mi trvalo celý příběh nějak vstřebat a vůbec nejsem schopná říct, jak bych se zachovala já, ať už se jedná o první či o druhý zlom v příběhu. Jinak ale nemůžu knížce upřít vůbec nic a proto dávám pět hvězdiček. Je mi naprosto jasné, proč je autorka tak úspěšná a její knížky jsou překládány do tolika jazyků.

zdroj: veeeebookshelf.blogspot.cz

Na závěr bych chtěla poděkovat nakladatelství Domino za poskytnutí recenzního výtisku knihy Hra na lež.






*) ze stránek nakladatelství Domino

Komentáře

  1. Na tuhle knihu slyším samou chválu a musím uznat, že mě láká čím dál víc, takže do ní nakonec asi taky půjdu ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Tuhle knížku si chci určitě přečíst! :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Budeme rádi když nám napíšete komentář. Zajímají nás vaše názory na naše příspěvky. Děkujeme.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Assassin's Creed: Kacířství - Christie Golden

Štěstí na dosah - Irena Petříková

Saturnin - Zdeněk Jirotka