Tak trochu šílení - Jeffery Deaver

Autor: Jeffery Deaver

Překlad: Jiří Kobělka

Počet stran: 640

Nakladatelství: Domino

Anotace:

Podle autorova mínění název vystihuje řadu postav knihy. A pokud prý někdo shledá, že vystihuje i samotného autora, je rozhodnut považovat to za lichotku.

Když spatříme jméno Jeffery Deaver, okamžitě se nám vybaví nervy drásající thriller plný nečekaných zvratů, které postaví na hlavu veškeré naše detektivní dedukce, na které jsme byli tak pyšní.

Bylo by ovšem nanejvýš nespravedlivé opomenout Deaverovy detektivní povídky, které autor označuje za svou "literární lásku". A ze sbírky Tak trochu šílení autorská radost přímo čiší. Podobně jako v předchozích antologiích se i zde setkáváme s plejádou barvitých postav: pokřivených asociálů, zhrzených partnerů, domněle uťáplých agresorů... Všichni tito aktéři si bezpochyby zaslouží nálepku, kterou jim autor přidělil v samotném názvu. Ano, jsou tak trochu šílení – což je přesně ten důvod, proč si jejich příběhy vychutnáme s gustem čtenáře, který se tak rád nechá svým oblíbeným autorem vodit za nos...

Kdykoli by se vám totiž mohlo zdát, že v dané povídce už bylo řečeno vše a žádné další překvapení na vás nečeká, čtěte dál a přesvědčte se, jaký zvrat si autor vyšetřil na poslední stránku. Nebo do posledního odstavce.

Nebo do posledního řádku.

Všechny povídky popisovat nebudu, ale několik z nich pro představu nastíním. V povídce Rychle se Kathryn Danceová vypravila s dětmi do mořského akvária, kterému vévodil speciálně dovezený hlavonožec. Rodinou idylku ovšem přeruší zpráva ze zaměstnání. Hlavní hrdinka pracuje u policie a právě jim přišlo oznámení, že teroristická organizace Bratři svobody zabije 200 lidí. Začíná hra o čas. Líbil se mi popis metody Kinezická analýza, kterou Danceová používala. V textu byl občas uvedený čas, což jen stupňovalo dramatičnost.

Nakopnutí je příběh Mikea O'Connora, který už má nejlepší léta v televizní branži za sebou, ale stále se chce uchytit. V osmdesátých letech se mu velice dařilo, ale teď nemohl sehnat práci. Proto také zašel do kanceláří k Aaronu Felterovi s konceptem něčeho nového. S tím moc nepochodí, ale Aaron mu nabídne účast v pokeru celebrit.

Učebnicový případ je příběh se slavným Lincolnem Rhymem. V garážích je nalezena mrtvola a vypadá to, že pachatel musel být geniální. Místo aby se snažil stopy odstranit, nastražil hromady falešných. Když vyšetřovali případ všechno si psali na tabule. A přímo v povídce jsou čtyři stránky, které představují podrobný seznam z těch tabulí. S Lincolnem Rhymem se setkáme ještě v povídce Nekrolog.

Příběh Paradice vypráví o Johnu Pellamovi. Začátek je dost adrenalinový, protože mu přestanou fungovat brzdy a zrovna se řítí dost nebezpečným úsekem. Náhodou se k tomu připlete další auto s dvěma pasažéry. Naštěstí je se jim podařilo nehodu ustát ve zdraví, ale tím to všechno teprve začíná.

V Zápletce jde o smrt populárního autora krimirománů, která se zdá Malloyovi dost podivná a tak se pouští do vyšetřování. Povídka obsahuje novinový článek, ale také báseň.

Terapeut je jeden z příběhů, který překračuje hranice žánru. Kobel se setká s ženou, o které si myslí, že nutně potřebuje jeho terapeutickou pomoc.

Jeffery Deaver se narodil v Chicagu roku 1950. Vystudoval práva a pracoval pro právnickou společnost na Wall Street. Od roku 1990 se věnuje psaní na plný úvazek. Mezi nejslavnější patří jeho série Lincoln Rhyme, ze které u nás bylo zatím vydáno deset dílů. Dále napsal i třídílnou sérii Kathryn Danceová nebo John Pellam. Na kontě má i řadu samostatných románů např. Dívčí hrob, Lovec nebo Neklid. Kromě toho vydal i povídkové sbírky kam patří právě Tak trochu šílení, ale i Zločin, Panoptikum nebo Vrahem může být kdokoliv.

Až na jednu výjimku je kniha psaná v er formě. Jen jedna povídka je psaná z pohledu první osoby. Co se ovšem nemění je čtivost. Ať už je hlavní protagonista příběhu policista nebo šílenec, povídka vás vtáhne do děje a nepustí, dokud nedojdete k poslední větě. Při čtení příběhu si čtenář může pomyslet, že teď už je všechno jasné, ale autor ho najednou vyvede z omylu a vše obrátí naruby. Překvapivých zvratů je kniha opravdu plná. Při druhém čtení sice už budete ono překvapení očekávat, ale pořád můžete mít radost ze skvěle napsaných povídek. Jak už bylo řečeno, dvě povídky překračují meze žánru. Autor nechává na čtenáři nakolik tomu bude chtít věřit. První z dvojice se jmenuje Terapeut a svým tématem přesahuje až do hororu. Druhá povídka s názvem Navždy se námětem dotýká sci-fi žánru. Také se mi líbil humor jaký byl do příběhů vložen.

„Tady nemáte co dělat,“ zopakoval Tal. „Místo činu ještě nebylo zpřístupněno.“Tuto větu si pamatoval z jedné televizní kriminálky. „Seru vám na místo činu.“ Tahle replika v kriminálce nebyla.

Povídková sbírka Tak trochu šílení vás vtáhne do děje a nepustí. Hodně se mi líbilo autorovo vysvětlení rozdílného zpracování stejného příběhu do podoby románu nebo povídky, které bylo v předmluvě. A vystihuje to celou knihu. Myslíte si, že máte jasno a najednou je všechno jinak. Deaver pro vyprávění využívá převážně er formu, články ale i báseň. Každý případ je jiný a sbírka tak působí hodně rozmanitě. Rozhodně můžu doporučit všem, kteří si chtějí přečíst nějaké detektivní povídky a jde jim spíš o myšlenky a dedukce než krvavé vraždy.

Na závěr bych chtěl poděkovat nakladatelství Domino za poskytnutí recenzního výtisku knihy Tak trochu šílení.