Šedí bastardi - Jonathan French
Anotace
Žít v sedle! Zemřít na mazlovi! Takové je krédo poloorků obývajících Souzené země. Tito bývalí otroci střeží svůj neutěšený kraj na hřbetech obřích divokých prasat, jimž přezdívají mazlové. Jsou tím jediným, co stojí mezi honosným a bohatým královstvím lidí, Hispartou, a divokými tlupami čistokrevných orků.
Šakal střeží svůj kraj coby člen Šedých bastardů, jednoho z osmi bratrstev, která přežila kruté obléhání Souzených. Mladý a ctižádostivý kříženec již dlouho nesouhlasí s rozhodnutími vůdce a zakladatele Bastardů, válečníka zvaného Jílmistr, a usiluje o jeho sesazení. Na své straně má věrného trojkrevného přítele Kaňoura a Nádhernou, jedinou jezdkyni v kopytu.
Když do pevnosti Šedých bastardů zavítá cizí čaroděj, plány na svržení šéfa jsou prozrazeny a Šakal se musí vydat na cestu. Během svého putování se utká s nebezpečnými protivníky: magickými kalňáky, hispartskými třasořitky, siláčími hordami i hrozivými kentaury, kteří za Zrádcova měsíce vyjíždějí vykonávat své krvavé rituály. Při hledání pravdy se Šakal musí rozhodnout, komu zůstane věrný, a najít si své místo ve světě, který odměňuje jen zlovolné.
Traduje se, že Souzené země dostali poloorci jako odměnu za zásluhy v bojích. Nežijí všichni dohromady, ale jsou rozesetí do osmi bratrstev a každé má svého velitele. Šakal je člen Šedých bastardů a pomýšlí na místo velitele. Ne, že by nějak zvlášť toužil po moci, ale vidí, jak jejich současný velitel Jílmistr slábne a obává se, že už na to nestačí. Jenže převzetí velení není tak jednoduché. Každý člen jejich kopyta by se k tomu musel vyjádřit a pokud by ho podpořilo méně lidí než starého velitele, tak by to pro něj znamenalo vyloučení z kopyta. Misky vah by mohl převážit nově příchozí čaroděj, kterého si Šakal překřtí na Šikulu, ale zatím nedokáže odhadnout na jakou stranu. Mezitím začíná mladý poloork rozplétat události, které se dějí na pozadí, a které zatím nechápe.
Když se řekne fantasy, tak si asi plno lidí většinou představí hlavního hrdinu jako člověka nebo elfa. Ale čím dál častěji se začínají objevovat i jiné rasy jako hlavní postavy. Markus Heitz předvedl trpaslíky (u nás třeba Martin D. Antonín), Hines uvedl gobliny a teď jsou tu poloorci. Autor načrtne i jejich vznik křížením, využívání jako otroků a dál až k tomu jak fungují v současnosti. Kopyto má nějaká svoje pravidla na volbu nového velitele, mají svůj vlastní pokřik a jezdí na velkých prasatech. Poloorci, kteří teprve čekají na zařazení jsou nazývaní šlichťáci. Tyhle jednotlivé detaily a propracovanost se mi na knížce hodně líbí. Zároveň na světě nejsou jen poloorci a lidé. Jsou tu jejich nepřátelé orci a kentauři nebo spřátelení hobiti. Ale vážně nečekejte Froda Pytlíka. Tady jsou popsáni jinak a i oni mají svou vlastní historii.
Věcí, kterou možná ne každý překousne, je vulgárnost. Poloorci jsou sice inteligentní bytosti, ale hrubost jim není cizí a jejich slovník tomu odpovídá. Kentaurům se tu neřekne jinak než koňomrdi a mezi členy kopyta funguje vzájemné popichování.
Nejvíc vulgární mi přišla první polovina, v druhé půlce toho znatelně ubylo. Pak se to navrátí až k závěru. Důvod už by byl spoiler. Najdou se tu i sexuální scény a jedna mě docela překvapila. Respektive to za jakých okolností k ní došlo. Totiž po něčem, co bych naznačil jako vraždění kudly do zad. Později sice dojde k nějakému vysvětlení vnitřních pohnutek, ale pořád mi to v tu chvíli přišlo divné.
Jestli máte rádi fantasy a hledáte neobvyklé hrdiny, tak byste Šedé bastardy neměli minout. Autor se ničemu nevyhýbá a tak je knížka stejně divoká jako poloorci. Prožijete s nimi řadu bojů, kde půjde o krk a bude téct krev. Slovník je sice dost hrubý, ale tady to k tomu nějak sedí. Díky různému popichování a sarkastickému humoru se i zasmějete. Knížka má spád a velice dobře se čte.
Když se řekne fantasy, tak si asi plno lidí většinou představí hlavního hrdinu jako člověka nebo elfa. Ale čím dál častěji se začínají objevovat i jiné rasy jako hlavní postavy. Markus Heitz předvedl trpaslíky (u nás třeba Martin D. Antonín), Hines uvedl gobliny a teď jsou tu poloorci. Autor načrtne i jejich vznik křížením, využívání jako otroků a dál až k tomu jak fungují v současnosti. Kopyto má nějaká svoje pravidla na volbu nového velitele, mají svůj vlastní pokřik a jezdí na velkých prasatech. Poloorci, kteří teprve čekají na zařazení jsou nazývaní šlichťáci. Tyhle jednotlivé detaily a propracovanost se mi na knížce hodně líbí. Zároveň na světě nejsou jen poloorci a lidé. Jsou tu jejich nepřátelé orci a kentauři nebo spřátelení hobiti. Ale vážně nečekejte Froda Pytlíka. Tady jsou popsáni jinak a i oni mají svou vlastní historii.
Věcí, kterou možná ne každý překousne, je vulgárnost. Poloorci jsou sice inteligentní bytosti, ale hrubost jim není cizí a jejich slovník tomu odpovídá. Kentaurům se tu neřekne jinak než koňomrdi a mezi členy kopyta funguje vzájemné popichování.
Nejvíc vulgární mi přišla první polovina, v druhé půlce toho znatelně ubylo. Pak se to navrátí až k závěru. Důvod už by byl spoiler. Najdou se tu i sexuální scény a jedna mě docela překvapila. Respektive to za jakých okolností k ní došlo. Totiž po něčem, co bych naznačil jako vraždění kudly do zad. Později sice dojde k nějakému vysvětlení vnitřních pohnutek, ale pořád mi to v tu chvíli přišlo divné.
Jestli máte rádi fantasy a hledáte neobvyklé hrdiny, tak byste Šedé bastardy neměli minout. Autor se ničemu nevyhýbá a tak je knížka stejně divoká jako poloorci. Prožijete s nimi řadu bojů, kde půjde o krk a bude téct krev. Slovník je sice dost hrubý, ale tady to k tomu nějak sedí. Díky různému popichování a sarkastickému humoru se i zasmějete. Knížka má spád a velice dobře se čte.
Na závěr bych chtěl poděkovat nakladatelství Host za poskytnutí knihy Šedí bastardi.
Autor: Jonathan French
Překlad: Hana Vrábelová
Počet stran: 461
Název série: The Lot Lands
Pořadí v sérii: 1
Nakladatelství: Host
taky o ni premyslim, padla mi do oka hned na poprve a docela zlakala :-D
OdpovědětVymazatMůžu určitě doporučit pokud tě neodrazují ty vulgárnosti. Já se těším na další pokračování. :)
Vymazat