Achilleova píseň - Madeline Millerová

Autor: Madelline Milerová

Překladatel: Tomáš Kačer

Počet stran: 368

Nakladatelství: Host

Anotace

Řecko v časech hrdinů. Patroklos, nešikovný mladý princ, byl vyhoštěn do království Fthie, kde žije přehlížen ve stínu krále Pelea a jeho zlatovlasého syna Achillea.

Achilleus, „nejlepší ze všech Řeků“, je vším, čím Patroklos není — silný, krásný, syn bohyně —, a jejich cesty se nikdy neměly zkřížit. Jednoho dne ho však Achilleus vezme pod svou ochranu a brzy se z nich stanou přátelé. Vzdělávají se v umění války a medicíny a z jejich pouta vznikne něco mnohem hlubšího — k nelibosti Achilleovy matky Thetidy, kruté mořské nymfy. 

Když přijde zpráva, že byla unesena Helena Spartská, jsou řečtí muži vyzváni, aby šli do války proti Troji. Achilleus se připojí, sveden příslibem slavného osudu. Patroklos, zmítaný láskou a strachem o svého přítele, následuje Achillea do války, aniž tuší, jak krutá zkouška je čeká. 

Toto dojemné a originální ztvárnění trojské války je zničujícím příběhem lásky a soupeření mezi bohy a lidmi. Hlavní zápas se však odehrává mezi nelítostnou ctižádostí a touhou lidského srdce po míru.

Patroklova matka byla prostoduchá, což král zjistil až při svatbě. Když se jim pak narodil Patroklos, byl menší a slabší než ostatní děti. Na druhou stranu nebyl nemocný. Otec se na něj často mračil a dával mu všelijak najevo, že by si přál jiného syna. V devíti letech se Patroklos musí ucházet o ruku krásné Heleny. Ta si ovšem sama vybere Menelaa. Ale účast na této události se pro Patrokla později ukáže jako klíčová. Po neúspěšných námluvách se vrací domů a hraje si na poli s kostkami. Objeví se tam syn jednoho šlechtice a začnou se o kostky hádat. Bohužel ho Patroklos nešťastnou náhodou zabije. Po tomto incidentu je vyhoštěn do království Fthie a zbaven rodového jména.

Madeline Millerová se narodila roku 1978 v Bostonu a vyrůstala v New Yorku a Philadelphii. Na Brownově univerzitě se věnovala studiu latiny a klasické řečtiny. Vyučovala na střední škole a v současnosti se věnuje psaní. Žije v Cambridge v Massachusetts, kde také učí. Achilleova píseň je její první román a v roce 2012 za něj získala Orange Prize. Kniha byla přeložena do dvaceti-třech jazyků.

Patroklos je na začátku ovlivněn hrozným zážitkem, kdy omylem zabije jednoho chlapce. Trápí ho zlé sny a možná i proto se později raději dá na dráhu léčitele. Po učení u Cheirona a ve společnosti Achillea je sebejistější než dřív. Jako postava je hodný, oddaný a snaží se pomáhat. 

Mořská nymfa Thetis je Achilleova matka. Snaží se syna ochránit a opravdu nesnáší Patrokla. V samotném závěru se ale ukáže i její laskavější stránka.

Cheiron je kentaur, který cvičil celou řadu hrdinů a nakonec i Achillea a Patrokla. Působí jako laskavý, předvídavý a moudrý mentor.

Příběh je psaný v ich formě z pohledu Patrokla od jeho pěti let. Nutno dodat, že způsob vyprávění v dětství a v dospělosti se nijak neliší. Celé to působí jako vyprávění dospělého člověka. Myslím, že volba Patrokla jako hlavní postavy a vypravěče byla správná. Díky jeho vnitřním pochodům působí skutečně a lidsky. Na druhé straně Achilles díky tomu může vypadat dokonale. Ve způsobu, jakým popisuje mladík Achillea je vidět, že se nejedná o prostý obdiv nebo přátelství a vzápětí se to i potvrdí. V jednom rozhovoru ohledně mileneckého vztahu mezi Patroklem a Achilleem autorka uvedla, že je to poměrně staré ztvárnění. Mnoho autorů, včetně Platóna totiž vidělo jejich vztah jako romantický. Něco takového bylo běžné a potvrzují to i dochované fragmenty. Kniha se velmi dobře četla a příběh pěkně utíkal. I když odjezd do Tróje nastane až v druhé polovině, rozhodně se nebudete nudit. Líbil se mi například jejich výcvik na hoře Peliu pod vedením Cheirona. Pokud něco působilo neuvěřitelně oproti zbytku, pak to byla část, kdy je Achilles v převleku. V samotném závěru knihy je praktický rejstřík postav rozdělený na bohy, nesmrtelné a smrtelníky. Ke každému je tam napsaný odstavec informací. Pokud si zrovna někoho nevybavíte, můžete si osvěžit paměť.

„Achilleus je zbraň, zabiják. Nezapomínej na to. Kopí sice můžeš používat i jako chodeckou hůl, ale na jeho podstatě to nic nezmění.“

Knihu bych doporučil všem, kteří mají rádi řeckou mytologii. Příběh je čtivý a kromě zmíněné části s převlekem působí uvěřitelně. Postavy mají vykreslený charakter a působí lidsky. Ačkoliv Patroklos je léčitel a k boji nemá vlohy, zachová se hrdinsky. Jeho city k Achilleovi jsou silné a to i tehdy když dojde k nějaké rozepři. Achilles pak působí jako skutečný hrdina, i když některé události s ním hluboce otřesou a někdy může působit trochu arogantně. Ale i další postavy mají pěkně vykreslený charakter. Například Odysseus nebo Agamemnon. Závěr je pak skutečně smutný.

zdroj: veeeebookshelf.blogspot.cz