Kvásek - Robin Sloan
Autor: Robin Sloan
Překlad: Johana Tkáčova
Počet stran: 240
Nakladatelství: Host
Anotace:
I tak obyčejná věc jako kvásek může někomu změnit život.
Mladá programátorka Lois toho má v práci až nad hlavu a kvůli stresu téměř nejí. Když ve svém okolí objeví tajemnou rozvážku jídla, je nadšená — konečně něco, z čeho se jí nedělá špatně. Radost jí však nevydrží dlouho, protože bratři, kteří podnik provozují, se musejí vrátit do Evropy. Než odjedou, dají Lois malý dárek — oprýskaný keramický hrnek s bublajícím kváskem. Lois ho musí udržovat naživu, každý den krmit, pouštět mu hudbu a naučit se s ním péct. Není sice žádná pekařka, ale spolubydlící se jí hodí, i když je to jen hladová kolonie mikroorganismů. Brzy už si pochutnává na vlastnoručně upečeném chlebu a každý den vozí bochník i do práce. Záhadný kvásek jí však nedá spát, a tak se Lois rozhodne vypátrat jeho původ. Pátrání ji zavede na nečekaná místa — a nakonec se jí všechno tak trochu vymkne z rukou.
Překlad: Johana Tkáčova
Počet stran: 240
Nakladatelství: Host
Anotace:
I tak obyčejná věc jako kvásek může někomu změnit život.
Mladá programátorka Lois toho má v práci až nad hlavu a kvůli stresu téměř nejí. Když ve svém okolí objeví tajemnou rozvážku jídla, je nadšená — konečně něco, z čeho se jí nedělá špatně. Radost jí však nevydrží dlouho, protože bratři, kteří podnik provozují, se musejí vrátit do Evropy. Než odjedou, dají Lois malý dárek — oprýskaný keramický hrnek s bublajícím kváskem. Lois ho musí udržovat naživu, každý den krmit, pouštět mu hudbu a naučit se s ním péct. Není sice žádná pekařka, ale spolubydlící se jí hodí, i když je to jen hladová kolonie mikroorganismů. Brzy už si pochutnává na vlastnoručně upečeném chlebu a každý den vozí bochník i do práce. Záhadný kvásek jí však nedá spát, a tak se Lois rozhodne vypátrat jeho původ. Pátrání ji zavede na nečekaná místa — a nakonec se jí všechno tak trochu vymkne z rukou.
Lois je mladá žena, která začne pracovat jako programátorka ve společnosti vyrábějící robotická ramena. Ramena jsou různá a mají všestranné použití. K tomu slouží i operační systém ArmOS, který umožňuje robota naučit novou věc a pak už to automaticky umí všichni od General Dexterity. Jedním z problémů, který se zatím nepodařilo vyřešit je rozbíjení vajec. Práce ve stresu si však začne vybírat svojí daň. Lois začne zlobit i žaludek. V práci si dá oběd v jídelně a poději začne konzumovat i Kejdu, což je takový dystopický gel, který má sice všechny potřebné živiny k fungování lidského organismu, ale to je vše kladné, co se o něm dá říct. Po práci to maximálně zpestří ještě pizzou z dovážky. Všechno se změní, když Lois najde letáček napsaný zvláštním písmem. A tak si poprvé objedná pikantní polévku a pikantní sendvič, které jí žaludek krásně zklidní a Lois se cítí daleko lépe i psychicky. Začne si jídlo objednávat každý den a nepříjemně jí překvapí, když se od dvou bratrů, kteří restauraci provozují dozví, že končí a odjíždějí.
Naštěstí jí před odjezdem darují hrneček kvásku, z kterého vyrábějí chleba a vysvětlí jí jak se o něj má starat.
Robin Sloan napsal Nonstop knihkupectví pana Penumbry a Ajax Penumbra 1969. Obě knihy vydalo nakladatelství Host, ale druhou zmíněnou pouze elektronicky. Od knih si autor odskočil k pečení chleba. Lois sice nemá s pečením a vařením celkově žádné zkušenosti, ale nakoupí si knihu a potřebné věci, aby se do toho mohla pustit. První zadělávání jí nejde tak snadno, jak by si představovala a ona i kuchyň je celá ulepená, ale přesto se jí první chleba povede upéct. A ani starání o kvásek není úplně jednoduché. Jednou se ukáže, že pravidelné krmení není radno podceňovat a povaha kvásku se v závěru ukáže ještě komplikovanější. Ten kvásek a mazgská kultura dává knize takový nádech magie.
Kniha je psaná v ich formě samotnou Lois. Ale kapitoly jsou také oddělené emaily od jednoho z bratrů, který Lois kvásek dal. V těch emailech se čtenář dozví právě o Mazgské kultuře a také o tom, jak se daří bratrům. V neposlední řadě je tu také klub Lois, což se na pohled jeví jako dost zvláštní věc. Je to prostě skupinka žen se stejným křestním jménem, které se pravidelně scházejí. Ale vše je to napsané takovým stylem, že z toho hlavně dýchá pohoda a klid. Skoro máte chuť založit taky kvásek, každý den mu pouštět muziku a péct chleba ve svojí těžce rustikální peci a zásobit s tím přátelé. Ta pohoda se trochu vytrácí v momentě, kdy se do celé věci zamotá velká korporace, ale díky novým zajímavým postavám tam pořád přetrvává přátelský duch a podivnost.
Vyvrcholení bylo poměrně epické, což se k jinak komornímu příběhu asi zdánlivě nehodí. Ale pořád to mělo ten punc podivnosti a sedlo to tam.
Robin Sloan napsal Nonstop knihkupectví pana Penumbry a Ajax Penumbra 1969. Obě knihy vydalo nakladatelství Host, ale druhou zmíněnou pouze elektronicky. Od knih si autor odskočil k pečení chleba. Lois sice nemá s pečením a vařením celkově žádné zkušenosti, ale nakoupí si knihu a potřebné věci, aby se do toho mohla pustit. První zadělávání jí nejde tak snadno, jak by si představovala a ona i kuchyň je celá ulepená, ale přesto se jí první chleba povede upéct. A ani starání o kvásek není úplně jednoduché. Jednou se ukáže, že pravidelné krmení není radno podceňovat a povaha kvásku se v závěru ukáže ještě komplikovanější. Ten kvásek a mazgská kultura dává knize takový nádech magie.
Kniha je psaná v ich formě samotnou Lois. Ale kapitoly jsou také oddělené emaily od jednoho z bratrů, který Lois kvásek dal. V těch emailech se čtenář dozví právě o Mazgské kultuře a také o tom, jak se daří bratrům. V neposlední řadě je tu také klub Lois, což se na pohled jeví jako dost zvláštní věc. Je to prostě skupinka žen se stejným křestním jménem, které se pravidelně scházejí. Ale vše je to napsané takovým stylem, že z toho hlavně dýchá pohoda a klid. Skoro máte chuť založit taky kvásek, každý den mu pouštět muziku a péct chleba ve svojí těžce rustikální peci a zásobit s tím přátelé. Ta pohoda se trochu vytrácí v momentě, kdy se do celé věci zamotá velká korporace, ale díky novým zajímavým postavám tam pořád přetrvává přátelský duch a podivnost.
Vyvrcholení bylo poměrně epické, což se k jinak komornímu příběhu asi zdánlivě nehodí. Ale pořád to mělo ten punc podivnosti a sedlo to tam.
Komentáře
Okomentovat
Budeme rádi když nám napíšete komentář. Zajímají nás vaše názory na naše příspěvky. Děkujeme.