Doctor Who blogtour #3

Na stránkách nakladatelství Jota vás čeká ukázka z knihy, kterou si určitě přečtěte. Jedná se o prvních 23 stran příběhu - tedy prolog a část první kapitoly. I součástí blogtour bude několik ukázek. Konkrétně tady je začátek čtvrté kapitoly, u Niviat pak kus sedmé. Samozřejmě bez spoilerů.

Kapitola čtvrtá

„Další!“

Mae zvedla mokrou utěrku, kterou si chladila popáleninu na ruce, na okamžik pod ni nakoukla a zamračila se. Vkročila za hlasem do ordinace.

Muže, jako byl ten, který seděl za stolem, vůbec neočekávala. Kolem krku mu sice visel stetoskop, ale kabát měl fialový, ne bílý – a to byla první věc, která ji zarazila. A když promluvil, měl britský přízvuk.

„Zdravíčko!“ řekl vesele. „Já jsem Doktor. A dneska budu navíc i dělat doktora. Docela vzrušující! A toto je má kamarádka, sestra Clara.“ Pokynul rukou k děvčeti, které se opíralo o zeď na opačné straně místnosti. Ta nebyla vůbec oblečená jako zdravotní sestra. Mile na Mae zamávala.

„Já jsem si… ehm… opařila paži,“ řekla Mae.

„Paní na pohotovosti mě poslala sem, ale nevím, jestli jsem tu správně.“

„To víte, že ano,“ rozzářil se Doktor. „Vždyť je zcela zřejmé, že já jsem doktor a vy máte bebíčko.“

Zastavil se a pohlédl na Claru. „Myslíte, že je bebíčko adekvátní slovo pro tento druh případu, sestři?“

„To ještě nevíme,“ odpověděla Clara, „musíme vyšetřit pacienta. Klidně by to mohlo být i jauvajs.“

„Velmi dobrý postřeh – úplná premiantka!“ Doktor se otočil na své kancelářské židli a zabrzdil, když byl opět čelem k Mae. „Jakpak se jmenujete?“

„Mae. Mae Callonová.“

Na Doktorově hranatém obličeji se objevil široký úsměv. „V tom případě, Mae Callonová, co byste řekla tomu, kdybychom se na tu vaši popáleninu mrkli?“

Mae opatrně sejmula mokrou látku a odhalila ošklivou rudou skvrnu na předloktí. Když ji Clara zahlédla, zalapala po dechu.

„Tak to je teda,“ řekl Doktor a předklonil se, aby si to místo lépe prohlédl, „rozhodně jauvajs. A všimla jste si, Mae, že ta popálenina vypadá trochu jako obličej?“

Reakce byla okamžitá: Mae se sesunula na zem a těžce se rozvzlykala. Doktor se narovnal a oči se mu rozšířily překvapením. Clara mezitím přispěchala, aby plačící ženu objala a utišila.

„Možná máš stetoskop,“ zasyčela, „ale zacházet s pacienty teda neumíš!“

Doktor se tvářil naprosto zděšeně. „Copak jsem něco řekl?“ artikuloval neslyšně.

„Já nevím,“ řekla Clara. „Ale už jsi nás dneska rozplakal dvě. Tři, když počítáme i TARDIS.“

„To je v pořádku,“ popotáhla Mae nosem. „Neřekl jste nic, co by mě mohlo rozrušit. Ten obličej zkrátka vypadá úplně stejně jak moje babička Betty.“

Doktor se hlučně rozjel směrem k Mae. „Babička Betty, jo? A nemýlím se, řeknu-li, že babička už zesnula?“ Připravil se na další spršku slz, ale žádná nepřišla. Mae jenom přikývla.

„Jaks to věděl?“ zeptala se Clara.