Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu - Becky Chambersová

Autor: Becky Chambersová

Překlad: Lucie Bregantová

Počet stran: 496

Nakladatelství: Host

Anotace:

Vesmír se možná zdá nekonečný, ale lodě jím putující můžou být tísnivě malé.

Když se Rosemary Harperová připojí k posádce Poutníka, příliš toho neočekává. Touží jen po nenápadném, pokojném místě, které by mohla na chvíli nazývat domovem, a po úniku od problematické minulosti. A přesně takové útočiště jí Poutník nabízí. Život na palubě lodi je sice trochu chaotický, ale jinak vcelku poklidný.

Až do doby, kdy posádka dostane životní nabídku: vybudovat hyperprostorový tunel na vzdálenou planetu a zajistit si tak na několik dalších let pohodlné živobytí — pokud ovšem přežijí dlouhou cestu mezihvězdným prostorem, aniž dojde k ohrožení některého z křehkých spojenectví, jež udržují galaxii v klidu.

Potíž je v tom, že Rosemary není na palubě jediná, kdo skrývá nějaké tajemství…

Ono se jednoduše řekne, že je někdy potřeba spálit za sebou všechny mosty a začít s čistým štítem. Ale zkuste to ve futuristickém světě, kde každý má pod kůží identifikační čip. Rosemary po jednom takovém úniku touží. Zatím nemáme tušení z jakého důvodu chce zmizet, ale to teď není důležité. Hlavní je, že si nechá vyměnit čip za jiný s novou identitou. Rosemary se navíc naskytne příležitost nastoupit jako účetní lodi Poutník. Posádka se živí budováním hyperprostorových cest vesmírem, což je pro Rosmery Harperovou zcela nová zkušenost, ale na pozici účetní kvalifikaci rozhodně má.

Pro příběh je Poutník velmi důležitý, protože převážná většina děje se odehrává tam. Loď není nijak luxusní, ale má všechno, co její obyvatelé potřebují. Její části jsou občas poslepované dost různorodě, ale vše funguje díky šikovným technikům. A pokud si posádka potřebuje oddechnout, tak je tu část nazvaná Skleník. Loď je opatřená umělou inteligencí zvanou Lovey. Nejde jen o nějaký obyčejný systém, ale důležitou součást posádky. A posádka je opravdu rozmanitá. Ostatně vztahy jednotlivých postav jsou důležité. Máme tu zástupce lidí, ale i dalších ras. Samozřejmě je jasné, že každá rasa žila v nějakém svém prostředí a má rozdílné kulturní návyky. Šéfem posádky je Ashby, který kolektiv stmeluje a musí častokrát usměrňovat konflikty nebo jen ve vhodnou chvíli vyslechnout, co má kdo na srdci. Šéfdoktor je přesně tím, z čeho se skládá jeho jméno. Funguje jako šéfkuchař a lékař zároveň. On je jednou z těch cizích ras. Další je Sissix, která vypadá jako ještěr. I její rasa má úplně odlišné zvyklosti. Dále tu jsou Kizzy a Jenks, kteří se starají o technické záležitosti. Corbin se stará o řasy, které slouží jako palivo a je tak nepostradatelný pro loď. Ale to se dá říct o všech členech. A poslední člen jsou Ohan, další zajímavý druh. Píšu oni, ale jedná se o jednoho tvora, díky kterému se můžou orientovat v prostoru při samotné ražbě tunelu.

Rosemary se po celkem nepříjemném převozu na Poutníka seznamuje s její posádkou. Snad kromě Corbina jsou všichni milí a Rosemery Harperová rychle zapadne do kolektivu. Příběh se většinou odehrává přímo v lodi, ale občas přistanou na nějakém místě, aby se doplnily potřebné zásoby nebo se navštívila rodina někoho z posádky. Děj si plyne v poklidu a atmosféra je v pohodovém duchu. Oceňuji, že se autorka nebála zapojit i humornou složku. Postupně se dozvídáme víc a víc o jednotlivých postavách a poznávám jejich vzájemné vztahy. Na těch je to celé postavené, takže se nemusíte bát nějakého příliš technického popisu nebo samého bojování, ať už na planetách nebo ve vesmíru. Rosemary je sice hlavní postava, ale každý má v příběhu nezanedbatelné místo a svůj vlastní kus příběhu.
Atmosféra samozřejmě není jen poklidná. Je jasné, že když se na malém prostoru denně vidíte se stejnými lidmi a nemáte kam jinam jít, přijde nějaká vnitřní krize. Koneckonců hrdinové příběhu jsou jenom "lidé" se svými potřebami. Někdo propadne špatné náladě doprovázené různými nezdary a návalem práce. Jiný má zase problémy specifické pro jeho druh. A jako by to nestačilo, ještě jsou tu problémy z vnějšku, které se dokážou postarat o pořádný rozruch. Vesmír je místo plné nebezpečí jako kterékoliv jiné. Jsou tu druhy, které nastraží pasti nebo které přepadají. A koneckonců některým může být trnem v oku samotná ražba hyperprostorového tunelu. 

Becky Chambersová vytvořila celý vesmír, kde by mohla vzniknout celá řada skvělých příběhů. Nezůstalo jen u lidí, ale přišla se spoustou dalších ras s vlastním stylem života. Do toho vesmíru vypustila plavidlo Poutník s velmi různorodou posádkou a vyslala je na dlouhou a nebezpečnou cestu. Autorka se hodně zaměřila na vztahy jednotlivých postav a jejich vývoj. Nezanedbatelnou úlohu hrají druhové rozdíly mezi nimi. Poklidná atmosféra se mění, občas je narušena krizí mezi posádkou nebo něčím zvenčí. Za sebe můžu jen doporučit a těším se na další příběhy.

Na závěr bych chtěl poděkovat nakladatelství Host za poskytnutí knihy Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu.