Manžel, který štěká, taky kouše - Alena Jakoubková

Autor: Alena Jakoubková

Počet stran: 224

Nakladatelství: MOBA

Anotace:

Když šestnáctiletá Sonja neplánovaně otěhotní, převrátí to život naruby nejen jí. Pro rodiče je to tragédie a za dceřin poklesek se stydí, takže ji záhy odklidí k tetě do města na druhém konci republiky, navíc ji přinutí, aby dítě ihned po porodu dala k adopci. Sonja pod nátlakem udělá, co si rodiče přejí, ale nikdy jim to neodpustí...

Sonja se na kurzu angličtiny seznámila s Gregorym. Je mu už 21, je okouzlující a navíc je to šlechtic. Sonja mu nedokázala odolat, ale nyní se musí vypořádat s následky. Je těhotná. Ani na vteřinku ovšem neuvažuje, že by se dítěte vzdala i když je jí jenom šestnáct let. Jediné čeho se bojí je, že ji rodiče donutí, aby šla na potrat. Po poradě se svou babičkou a vydatnou podporou od kamarádky Jolany se Sonja rozhodne, že to rodičům oznámí, až už bude na to nejradikálnější řešení pozdě. Rodiče ale reagují úplně jinak, než Sonja doufala. I když jsou oba prominentní právníci s nemalými příjmy, rozhodnou, že Sonja musí dát dítě pryč, jinak ji vyhodí z domu a s dítětem jí rozhodně nijak finančně nepomůžou. To je pro ni obrovská rána. Nedlouho na to umírá Sonjina babička a protože to dívka dává za vinu svým rodičům, ještě více se proti nim zatvrdí. Nepříjemné je, že Sonja není plnoletá a nemůže za sebe tedy rozhodovat a stačí, když adopční listiny podepíšou její rodiče. Navíc proto, aby neměli po Praze ostudu, odsunou dívku do Českých Budějovic k tetě, aby tam porodila, odevzdala dítě a poté se poslušně vrátila na pražské gymnázium, vystudovala vysokou školu a stala se právničkou. V Budějovicích Sonja potkává Hynka, díky kterému nabere její život úplně nový směr. 

Sonja je nucena vzdát se děvčátka, které porodila a toto břemeno si nese životem a neustále na dcerku myslí. Dokáže se někdy zbavit své viny za to, že opustila své dítě?

Alena Jakoubková, píšící též pod pseudonymy Anita Pilar a Aliena de Longhe, je autorkou celé řady knih, v poslední době zejména románů. Povoláním je literární redaktorka, k vydání připravuje zejména uměnovědné a historické publikace. První kniha jí vyšla až v roce 1999 – to jí bylo přes čtyřicet; ačkoli si odjakživa přála psát romány (a psala je do šuplíku), osud jí z počátku přihrával do klávesnice jiné žánry. Napsala například reportážní knihu o Tchaj-wanu a knížku Hubnout musíš od hlavy, v níž odhalila zaručeně fungující (na sobě ověřený) recept na změnu životního stylu a odůvodněný optimismus. Tvorbou z posledních let záměrně oslovuje ženy. Chce jim okořenit život romantikou a humorem a nabídnout nejen oddechové čtení bez krve a násilí, ale i námět k zamyšlení. *)

Můžu říct, že knížka se mi opravdu líbila. Od autorky jsem již jednu knížku četla, takže jsem už trošku věděla do čeho jdu a opět jsem se nezklamala. Příběh je čtivě napsaný a vyloženě Vás nutí pokračovat dál a konečně se dozvědět, jak to celé dopadne. 

Vypravěčkou příběhu je Sonja a můžeme tedy vše sledovat z jejího pohledu. Vzít matce dítě je něco hrozného a Sonja se pro malou pořád trápí. Rozhodně tedy nečekejte humorné scény. Občas jsem se ale přeci jen zasmála a to když se na scéně objevila Jolana. Ale jinak je to prostě knížka psaná životem. Člověk je šťastný a spokojený s tím co má, ale stále někde hlodá červík toho, coby kdyby a užírá se svými malými starůstkami, které se proti tomu, co musí prožívat Sonja občas zdají docela malicherné. Podle autorky jsou její knížky námětem k zamyšlení a myslím si, že má pravdu. Během knížky jsem přemýšlela, jak bych se asi zachovala já, kdybych tak brzy otěhotněla, i jak by se podle mého názoru zachovali moji rodiče. Nemůžu samozřejmě prozrazovat děj ani konec knížky, ale toho přemýšlení bylo opravdu dost.

Ze začátku mi z vývoje bylo dost smutno. Nemohla jsem pochopit, jak je možné, že by rodiče nepomohli vlastnímu dítěti. Nešlo mi na rozum, že dobře zajištění právníci nejsou ochotni finančně podporovat dceru s malým dítětem a raději ji donutí k adopci. Vlastně to nechápu do teď. Několikrát už jsem v televizi viděla příběh, kdy si matka vzala k sobě dceru i vnoučata potom, co je opustil manžel a to na tom rozhodně nebyla tak dobře. Už nechci dál rozebírat, jak se mi ten jejich přístup protiví a ukončím to tím, že já si nedokážu představit, že bych svoje dítě zavrhla. Nevím, co by se muselo stát, aby se tak stalo.

Recenzi ukončím tím, že knížka se mi moc líbila a vřele bych ji doporučila. Knížka je psaná vyloženě pro ženy a upřímně neznám ani jediného muže, který by se do ní pustil. Což ovšem neznamená, že takový neexistuje, jen ho prostě neznám. Knížce bych dala čtyři a půl hvězdičky a můžu s jistotou říct, že je to jeden z nejlepších příběhů, jaké jsem kdy četla.

Na závěr bych chtěla poděkovat internetovému obchodu KNIHCENTRUM.cz za poskytnutí recenzního výtisku knihy Manžel, který štěká, taky kouše.

*) Zdroj (text i foto): nakladatelství MOBA