Pětistovka je jen číslo 2014 #1
Laurdes obnovila svůj prázdninový projekt Pětistovka je jen číslo, který uspořádala už loňský rok na svém blogu pro sebe a své čtenáře. Zjistila totiž, že má plno knížek velkého stránkového objemu. Já jsem se podíval do své knihovničky a...a zjistil jsem to samé.
Oproti loňskému ročníku se nic nemění a pravidla zůstávají úplně stejná. Pokud si je přesto chcete připomenout, přečtěte si úvodní příspěvek z roku 2013. Tenkrát se mi podařilo dosáhnout mety 3 x 500, i když přečtených knih bylo samozřejmě víc. Uvidíme jak to půjde letos, ale pořád si stojím za tím, že si čtení chci hlavně užít a nejde mi o nějaký závod. A teď už ke konkrétní knížce. Nechci psát vyloženě recenzi, ale přeci jen bych se rád podělil se svým názorem a budu rád, pokud se k tomu taky vyjádříte.
Hra o trůny (Píseň ledu a ohně #1) - 848 stran
Po několika sériích seriálu, který si získal obrovskou popularitu, bylo dost těžké vyhnout se spoilerům. Pustil jsem si ze zvědavosti asi jednu epizodu,a abych se nepřipravil o překvapení, ale po dočtení knih si seriál pustím celý. Naštěstí většinou čtenáři knih nebo diváci seriálu předem upozorňují na spoilery. Ale přece jen narazíte na článek, kde je třeba fotka jedné postavy u popravčího špalku a je jasné, že si nenechává jen zkrátit konečky.
Příběh je psaný z pohledu několika postav. Některé z nich jsem si opravdu oblíbil, jiné o něco méně a pak jsou tu takové, které vyloženě nesnáším. K těm nejoblíbenějším patří rozhodně Tyrion, kterého přezdívají Skřet. Jakožto trpaslík se stává terčem posměchu, ale jeho předností je vychytralost a patřičně ostrý jazyk. Oblíbil jsem si i Jona Sněha, bastarda Eddarda Starka. Starkova manželka ho vyloženě nesnáší. Jon má na druhou stranu pěkný vztah se svými nevlastními sourozenci Aryou a Branem, později si najde i další přátele na jiném místě. Z těch postav, které vyloženě nemusím, je to především Cersei, Jaime, Joffrey a Viserys. Kdo knížku četl, tak určitě ví proč. A myslím, že Sansa by zasloužila profackovat. Všechno naivně poměřuje podle krásy. Postavy rozhodně nejsou černobílé a mají svoje klady i zápory. Mají propracovanou minulost, charakter a jednají podle toho.
Kniha se čte dobře a na svoji tloušťku rychle ubíhá. Určitě bych jí doporučoval přečíst všem fanouškům fantasy, ale především těm, kterým nevadí epičnost. Není to vyloženě akční fantasy, i když boje a napětí tu jsou. Je tu hodně intrikování a různých mocenských bojů. S tím, že postavy mají své klady a zápory, se dostávám ještě k jedné věci. Při čtení si nemůžete být jistí, co se bude dít za pár stran. Myslíte si, že víte kam to zhruba směřuje, ale autor vás překvapí. Přesto to nepůsobí nějak vynuceně. Postavy se tak dostávají do různých situací a někdy jim to opravdu nezávidíte.
Po dočtení prvního dílu jsem zvědavý jak bude sága pokračovat dál.
Po několika sériích seriálu, který si získal obrovskou popularitu, bylo dost těžké vyhnout se spoilerům. Pustil jsem si ze zvědavosti asi jednu epizodu,a abych se nepřipravil o překvapení, ale po dočtení knih si seriál pustím celý. Naštěstí většinou čtenáři knih nebo diváci seriálu předem upozorňují na spoilery. Ale přece jen narazíte na článek, kde je třeba fotka jedné postavy u popravčího špalku a je jasné, že si nenechává jen zkrátit konečky.
Příběh je psaný z pohledu několika postav. Některé z nich jsem si opravdu oblíbil, jiné o něco méně a pak jsou tu takové, které vyloženě nesnáším. K těm nejoblíbenějším patří rozhodně Tyrion, kterého přezdívají Skřet. Jakožto trpaslík se stává terčem posměchu, ale jeho předností je vychytralost a patřičně ostrý jazyk. Oblíbil jsem si i Jona Sněha, bastarda Eddarda Starka. Starkova manželka ho vyloženě nesnáší. Jon má na druhou stranu pěkný vztah se svými nevlastními sourozenci Aryou a Branem, později si najde i další přátele na jiném místě. Z těch postav, které vyloženě nemusím, je to především Cersei, Jaime, Joffrey a Viserys. Kdo knížku četl, tak určitě ví proč. A myslím, že Sansa by zasloužila profackovat. Všechno naivně poměřuje podle krásy. Postavy rozhodně nejsou černobílé a mají svoje klady i zápory. Mají propracovanou minulost, charakter a jednají podle toho.
Kniha se čte dobře a na svoji tloušťku rychle ubíhá. Určitě bych jí doporučoval přečíst všem fanouškům fantasy, ale především těm, kterým nevadí epičnost. Není to vyloženě akční fantasy, i když boje a napětí tu jsou. Je tu hodně intrikování a různých mocenských bojů. S tím, že postavy mají své klady a zápory, se dostávám ještě k jedné věci. Při čtení si nemůžete být jistí, co se bude dít za pár stran. Myslíte si, že víte kam to zhruba směřuje, ale autor vás překvapí. Přesto to nepůsobí nějak vynuceně. Postavy se tak dostávají do různých situací a někdy jim to opravdu nezávidíte.
Po dočtení prvního dílu jsem zvědavý jak bude sága pokračovat dál.
