Jsme přece sestry - Anne Gesthuysenová



Autor: Anne Gesthuysenová 
Překlad: Helena Smolaková 
Počet stran: 384 
Nakladatelství: HOST

Anotace: 
Tři sestry, tři životy, tři lásky — a portrét celého století. Anne Gesthuysenová napsala strhující knihu o svých úchvatných pratetách, které se dohromady dožily 282 let. 
Katty, Paula a Gertruda se setkávají na Gertrudiných stých narozeninách. Chtějí plánovat budoucnost, ale nejdříve si musí vyjasnit minulost. Gertruda má stále dobrý zrak, ale neslyší — nebo spíš nechce slyšet. Paula už skoro nevidí, ale vždycky svým sestrám ráda propůjčí sluch. A čtyřiaosmdesátiletá Katty, benjamínek rodiny, chce při každé příležitosti slavit — tak jako dřív, když bývala specialistkou na PR, přestože se to tak tehdy ještě nejmenovalo. Všechny tři se vyznačují stejnou umíněností i smyslem pro humor a všechny tři trpí vrozenými problémy oběhového systému, které si samy léčí příliš silnou kávou a dobrou kořalkou — dokonce i teď, na Tellemannově dvoře, plném dávných vzpomínek. 
Anne Gesthuysenová zaujatě proplétá současnost s minulostí, její kniha je ohňostrojem příběhů, na jejichž pozadí se odehrává celé dvacáté století. 
Čtivá a dojemná kniha o třech silných ženách, která je určena všem, kdo mají rádi rodinné příběhy. 

Gertruda, Paula a Katty se scházejí na Tellemanové statku, aby oslavili Gertrudiny sté narozeniny. Příchod na tento statek vrací Gertrudě spoustu nemilých vzpomínek. I když Katty ví, že Gertruda statek nemá ráda, chce ji přemluvit, aby se k ní nastěhovala. Jediným problémem je, že tyhle dvě si neumí pořádně promluvit. Jen Paula je vždycky dokáže smířit. Využívá toho, že není o tolik mladší než „velká sestra“. Gertruda ji totiž bere jako sobě rovnou, kdežto Katty má postavení nevychované mladší sestry, o kterou se musela vždycky starat a tahat ji z problémů. 
Sestry toho zažily opravdu dost. Nejenže si prošly oběma světovými válkami. Paula se musela navíc potýkat s manželovou homosexualitou, což byl tenkrát v Německu zločin. Gertruda celý život truchlila po Franzovi, který byl její první láskou, a nikdy se nevdala. Franz byl mladší bratr Heinricha Hegmanna a byl to právě on, kdo jim nechtěl dopřát lásku. Podle něj byla Gertruda pro Franze špatná partie, protože byla z chudé rodiny a víceméně ho vlastně poslal do války, kde Franz později padl jako bojový pilot. Gertruda mu to nemohla odpustit. A Katty zase trpěla svou láskou k Heinrichu Hegmannovi. Věděla totiž, že je opětovaná, ale kvůli společenskému postavení nikdy nemohou být spolu. Kvůli Heinrichovi se nevdala. I když si našla jen známost, tak bylo všechno špatně. 
Tohle všechno mezi nimi tak nějak visí a brání jim to ve vyřešení jediného problému, který je opravdu trápí. Tím problémem je, že neví, jak bude vypadat jejich budoucnost, když se pořád hádají kvůli minulosti. 

Anne Gesthuysenová pochází z malého města Veen v Dolním Porýní. Vystudovala žurnalistiku a románskou filologii. Pracovala jako reportérka a dokumentaristka pro různé televizní stanice a také pro francouzský rozhlas. Posledních patnáct let se objevuje rovněž před kamerou, například v ranní show televize ARD. Se svou rodinou žije v Kolíně nad Rýnem. Kniha Jsme přece sestry je její první román. V Německu se ho prodalo přes sto třicet tisíc výtisků a v žebříčku bestsellerů týdeníku Spiegel se kniha držela téměř půl roku v první desítce. *) 

Tři sestry Frankenovy sice pocházejí z chudé rodiny, ale žádná se v životě neztratila. Nejstarší Gertruda chtěla vždy rozdávat moudrost, proto se z ní stala učitelka a jeden čas byla dokonce ředitelkou dívčí školy. Paula sdílela její nadšení pro vzdělání, proto se také stala učitelkou. A nejmladší Katty se našla na Tellemannově statku, kde dělala hospodyni. Vždy si dokázala získat lidi a pořádala úžasné oslavy. Také několikrát dopomohla pánovi domu ke zvolení. Heinrich Hegmann, pán na Tellemanové statku, sice už v době Gertrudiných stých narozenin nežije, ale jeho postava se proplétá celým příběhem. Gertruda mu nemůže odpustit křivdu, kdežto Katty ho miluje a brání před Gertrudinými zlými slovy. Ještě teď se dokážou pohádat o tom, jestli to byl nebo nebyl dobrý člověk. 

Knížka se mi líbila. Přestože valnou část knížky tvoří vzpomínky, příběh vůbec nebyl chaotický. Autorka si dobře poradila s prolínáním vzpomínek a současnosti. Na konci kapitoly byl nějaký spouštěč, který vzpomínku uvedl a následující kapitola už vyprávěla, co se stalo. Navíc je vzpomínková kapitola nadepsaná datem, kdy se udála. Všechny sestry jsou tvrdohlavé, takže není nouze o slovní výměny, u kterých by čtenář určitě neřekl, že jedné sestře je sto let a druhé na stovku táhne a třetí je přes osmdesát. Tedy až na ty věčné Pauliny narážky na poslední cestu. Díky tomu knížka ubíhala skoro sama. Četla se moc dobře a vzpomínky byly natolik zajímavé, že se skoro ani nedá uvěřit tomu, že by to mohla být pravda. Autorka své tři svéhlavé pratety vykreslila skvěle a každý si je musí zamilovat. Všechny jsou úžasné, ale nejvíce jsem si oblíbila panovačnou Katty. Líbilo se mi, jak vlastně řídila celý statek, uměla uspořádat grandiózní večírek a do toho ještě fundovaně promluvit o politice. Její večírky se staly pověstnými pro celé generace a díky ní měl Heinrich lepší podmínky pro zvolení. V životě platí, že nikdo neví, co ho potká a v tomto příběhu to platní dvojnásob. Knížce dávám 5 hvězdiček a mohu ji vřele doporučit. 

zdroj: veeeebookshelf.blogspot.cz
Na závěr bych chtěla poděkovat internetovému knihkupectví KNIHCENTRUM.cz za poskytnutí recenzního výtisku knihy Jsme přece sestry






*) životopis autorky ze stránek nakladatelství Host 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Prokleté město - Lisa McMann

Saturnin - Zdeněk Jirotka

Fan překlady knih