Prokleté město - Lisa McMann


Autor: Lisa McMann
Překlad: Romana Bičíková
Počet stran: 216
Nakladatelství: Fragment

Anotace:
Městečko Cryer's Cross je nenápadné místo, kde se nic zvláštního neděje... Až do chvíle, kdy beze stopy zmizí jedna ze studentek místní školy. Kendall Fletcherová ji ani moc neznala. Po dalším zmizení ale začne slyšet hlasy zmizelých studentů. Jde z toho strach. V Cryer's Cross je ukryto dávné tajemství a nad všemi obyvateli se vznáší děsivé prokletí. Podaří se Kendall odhalit pravdu a nezešílet při tom?
V malém městečku Cryer´s Cross se ztratila studentka. Všichni ji hledali, ale už se začíná pomalu zapomínat. Nyní, po několika měsících, se ztratil další student a znovu ho hledá úplně celé město. Bohužel ale netuší, kde ho hledat. Projdou všechny přilehlé pozemky, ale není po něm ani stopy. A záhada je na světě. Nic dalšího už říkat nebudu, protože bych prozradila zápletku, která tedy není nijak složitá, ale vlastně se táhne jako dlouhá nit celou knížkou, takže nevhodně zvolené slovo může cokoli pokazit a připravit vás o zážitek z nové knížky od autorky trilogie Lovkyně snů.

Lisa McMann se narodila v Holandsku, ale nyní žije ve Phoenixu. Věnuje se psaní románů, povídek, esejí a literatury faktu. Romány Lovkyně snů (Procitnutí, Vstříc temnotě, Osudové rozhodnutí) jsou určené mládeži, kdežto povídky jsou spíš pro starší generace. Tato knížka se řadí mezi YA.


Hlavní hrdinkou je Kendall Fletcherová Má kompulzivní poruchu, která zaměstnává její mozek na každou vteřinu a navíc ji ta porucha nutí všechno rovnat podle barev, velikosti a tak. Když přijde ráno do školy, tak musí nejdřív všechno srovnat, než si sedne a vybalí si věci. Navíc miluje fotbal a tanec, to jí pomáhá zvládat stres z toho, že má pořád plnou hlavu myšlenek. Jinak žádnou zásadní vlastnost nemá. Dále tu máme Jasiána a Marlenu Obregonovy, kteří se na začátku školního roku přistěhovali do Cryer´s Cross a také milují fotbal. Z Kendall a Marleny se stanou kamarádky, ale Jasián dlouho stojí mimo. Až nakonec se ukáže, že není divný, ale jen zamilovaný. Další naprosto černobílé postavy. Další důležitou postavou je Niko, Kendallin nejlepší kamarád, přítel, skorobratr nebo soused. Můžete si vybrat do jaké skupinky ho vlastně zařadit. Moc si ho ale neužijeme. Po prvních pár kapitolách začne být dost divný a zmizí. Takže zbytek knížky vlastně posloucháme jen Kendallino zběsilé volání „Niko, Niko!!“. Nakonec bych zařadila Jasiánova dědu Hector Morales, který Kendall vlastně prozradí rozuzlení zápletky. O nikom dalším se ani nedá mluvit, protože rodiče kteréhokoli dítěte vlastně nemají vlastní jména ani charakter a pár spolužáků, o kterých víme alespoň podle jmen, řekne jednu nebo dvě věty. Všechny postavy jsou hrozně fádní a co je horší, jsou naprosto neuvěřitelné. Když neuvěříte v hlavní postavu, celý příběh se může jít klouzat, protože tu postavu budete celou dobu nesnášet. Ale když neuvěříte ani jedné postavě v celé knížce, tak je prostě něco špatně a knížku znechuceně odkládáte. Já jí tedy dočetla, ale bylo to utrpení. No prostě a jednoduše, všichni jsou tak hodní a kamarádští až hrůza a vlastně nikdo nemá ani jinou vlastnost, než nekonečnou lásku ke všem lidem v městečku. Jak jsem řekla, je to naprosto neuvěřitelné.

Něco málo k obálce. Nejdřív se mi zdála zajímavá a přitahovala mě. I podle anotace jsem si myslela, že knížka je tak tmavá proto, že ukrývá strašlivé tajemství, ale čím víc jsem se na ní dívala, tím víc mě odrazovala od čtení. A na konec, když jsem odložila dočtenou knihu, mám takový divný pocit, že je naprosto příšerná a už ji opravdu nechci nikdy vidět. Je moc tmavá nato, že jediný temný moment v knize je, když Kendall zjistí to „hrozné“ tajemství. Prostě se mi nelíbí. Možná jsem trošku zaujatá tím, že se mi příběh nelíbil, ale co se dá dělat. Obálka je prostě divná.

Uf, tak jsem to konečně dočetla. Ještě, že knížka měla jen 216 stránek. Nerada píšu negativní recenze, ale u téhle knížky ani nemůžu jinak. Někde jsem slyšela, že Prokleté město je lepší než Lovkyně snů. Jestli je to pravda, tak si Lovkyni přečíst nechci, protože bych to asi nepřežila. Prokleté město pro mě bylo utrpení od začátku do konce, a to anotace vypadala tak zajímavě. Studenti mizí a jedna z ostatních je začne hledat a slýchá jejich hlasy, které ji volají. Sice maličko klišoidní scénář, ale pořád tak trošku detektivní zábava. Ale to, co se z toho nakonec vyklubalo se snad ani nedá popsat slovy. A navíc ještě naprosto otřesný překlad. V textu je jedna věta, ze které jsem se oklepávala ještě dlouho. Další věcí, která mi na knížce vadí je styl vyprávění, který nemám ráda. Je to takové divné, když čtete: „On řekne, že to udělá“. Tenhle „předpřítomný“ čas, nebo co to vlastně je, bytostně nesnáším. Prostě si nemůžu pomoct. Jediné, co na té knížce bylo originální, byl nápad, jak nechat děti mizet. Bohužel Vám nemůžu říct víc, protože bych prozradila zápletku, ale můžu říct, že to jsem viděla poprvé a doufám, že naposledy, protože to bylo docela ujeté. Sice originální, ale ujeté. Fantasy čtu ráda a obvykle nemám problém uvěřit příběhu. Draci, skřítkové, elfové, vlkodlaci, upíři – proč ne? Nemám nic proti, když „slabá“ žena nakope zadek nějaké děsivě obrovské příšeře, ale tohle už bylo vážně trošku moc. Nechci říkat, že téhle zápletce nemůže uvěřit vůbec nikdo. Možná se najdou takoví, kterým se knížka bude líbit a uvěří Kendall každé slovo. Já mezi ně ale nepatřím a nikdy patřit nebudu. Nevěřím těm postavám nic. Jsou naprosto nereálné a příběh je jak vytržený z nějaké béčkového (no možná i déčkového, jestli něco takového vůbec existuje J) hororu u kterého se navíc ani nemáte šanci bát, protože už od začátku víte, jak to nakonec dopadne. Knížce dávám 1 hvězdičku, protože pro mě to bylo ještě horší než Krvavá romance, které jsem dala hvězdičky 2. A tu hvězdičku má jen proto, že je alespoň maličko originální, přestože příběh je naprosto šílený a překlad se nedá číst. Omlouvám se, jestli jsem právě někomu zkazila radost z toho, že máte knížku doma, ale nemůžu jinak. Knížka si mě opravdu nezískala. Možná budete mít jiný názor a budu ráda, když se se mnou o něj podělíte.


www.veeeebookshelf.blogspot.cz

Na závěr bych chtěla poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

Komentáře

  1. Já četla první díl Lovkyně snů a to byla opravdová hrůza. Na Prokleté město se po předchozí zkušenosti nechystám...

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to tě absolutně nechápu! :D Mě se kniha od začátku do konce líbila a hltala jsem stránku za stránkou, protože mě to bavilo. Ten...řekněme "předpřítomný" čas se mi právě že hrozně líbil. Celé mi to přišlo originální a zajímavé. :D
    Každý má jiný styl a vážně mě překvapuje, že se ti to nelíbilo :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem čekala, že to se mi to bude líbit. Zvlášť podle té super anotace. No co se dá dělat, jak říkáš - každý má jiný styl :-)

      Vymazat
    2. Táňo, mám to úplně stejný <3 dokonce bych si ji chtěla přečíst i v originálu.. NIKDY jsem nebyla do knížky tak zažraná a nikdy jsem žádnou nebyla tak posedlá <3

      Vymazat
  3. Já se na knížku chystám, tak jsem zvědavá, jak se mi bude zamlouvat :D

    OdpovědětVymazat
  4. Knížka nebyla špatná, nejvíc se mi na ní líbily kapitoly s názvem My. Pokud šlo o to málo tajemna, které se tam vyskytlo, tak to mi přišlo, že se autorka probudila k životu a dokázala, že psát umí...ale zbytek pokulhával.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kapitoly s názvem MY byly na knížce asi to nejzajímavější, což je opravdu škoda. I když je pravda, že mi chvíli trvalo, než jsem to MY vůbec pochopila. Nebylo mi jasné, co to tam vůbec dělá :-)

      Vymazat

Okomentovat

Budeme rádi když nám napíšete komentář. Zajímají nás vaše názory na naše příspěvky. Děkujeme.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Fan překlady knih

Lunapark - Richard Laymon

Saturnin - Zdeněk Jirotka

Zlatý vlk - Bartłomiej Rychter

Ta, která tančí s draky - Lucinda Hare

Doktor Proktor a prdicí prášek - Jo Nesbø